Měsíčník (nejen) pro učitele 1. stupně ZŠ. Vychází vždy 5. den v měsíci. !!UPOZORNĚNÍ !! - v červenci a srpnu magazín NEVYCHÁZÍ

Na kafíčko s … paní učitelkou Dagmar Urbanovou

dasa_kavicka

Dnes jsme si k rozhovoru u kávičky pozvali na první pohled obyčejnou paní učitelku Dagmar Urbanovou. Zaujaly nás však její nápady, elán a snaha neustále vylepšovat výuku. No prostě pro děti a svoji práci žije. A hlavně, výsledky její snahy jsou na jejich žácích vidět, což potvrzují i spokojení rodiče. A nejen pro takové učitelky a učitele je náš magazín určen.

Dášo, bylo od narození jasné, že se stanete učitelkou, nebo jste k tomuto povolání musela dospět?
„Paní učitelkou jsem se chtěla stát už od 1. třídy. To, že moje cesta k tomuto vysněnému povolání nebude vůbec jednoduchá a hlavně bude velmi zdlouhavá, jsem ovšem v té době vůbec netušila. Po gymnáziu a nepřijetí na vysokou školu jsem absolvovala střední pedagogickou školu a na nějaký čas jsem se stala skupinovou vedoucí v tehdejším Pionýru. Toto povolání byla pro mě, coby dvacetiletou dívku, obrovskou školou života. Naučila mě plánovat a organizovat akce pro děti, nebát se jít do neznámých a nových věcí. Po listopadové revoluci jsem přestoupila do školní družiny a jako vychovatelka prošla všemi odvětvími tvořivosti. Práci ve školní družině jsem si různě zpestřovala výukou angličtiny na 1. stupni nebo vedením zájmového kroužku. Pár let jsem také zastupovala paní učitelku na mateřské. Zkrátka kde byla ve škole nějaká skulinka, tam jsem ji zacelila.

K svému cíli jsem nakonec dospěla až ve svých 45 letech, kdy jsem se konečně stala paní magistrou a kvalifikovanou učitelkou na 1. stupni ZŠ. To už jsem však vlastně ve školství a v práci s dětmi měla za sebou dlouhých 28 let praxe. Moje studium na Masarykově univerzitě v Brně byla taková třešnička na dortu. Někdy sladká, jindy trpká. Ale můj sen se konečně splnil. Dostala jsem svoje první prvňáčky a pustila jsem se do práce.“

Co tedy vaše nynější praxe?
„Mým pracovištěm je Základní škola v Kloboukách u Brna. Je mojí srdeční záležitostí. Navštěvovala jsem ji jako žákyně a od svých osmnácti zde, s několika letou přetržkou, pracuji. V současné době učím ve 2. třídě a držím se hesla: „Spokojený učitel – spokojený žák.“
Své žáky se snažím vést k samostatnosti a zodpovědnosti. A když je třeba, musí se táhnout za jeden provaz. Když se vyskytnou problémy, je třeba je řešit. Ve výuce ani na akcích třídy nesmí nikdy chybět značná dávka humoru.
Aby nám bylo ve třídě dobře, musíme být skvělá parta. A nejen já a děti, ale také rodiče žáků. S rodiči jsem denně v písemném styku. Informuji je o veškerém dění ve třídě, posílám jim fotografie a zapojuji je do různých akcí třídy a školy. Spolupráce s rodiči a jejich podpora je pro mě velmi důležitá.“


Paní Dáša se dokáže zapálit pro hru

Jak se Vám daří utužovat vzájemné vztahy ve třídě?
„K utužení vzájemných vztahů slouží kromě pestré výuky také třídní aktivity a společné výlety. Netradiční prvky do výuky zařazuji vždy, když učivo procvičujeme. Mnohé z nich jsou přímo v metodikách a na stránkách interaktivních učebnic Nové školy, podle kterých učíme. Spoustu námětů do výuky čerpám také z různých výukových stránek na facebooku nebo na webech určených pro učitele. Většinou si však materiály i náměty nějak pozměním. Podle věku dětí, podle časových možností, podle náročnosti anebo podle situace. Vždycky do toho nám něco svého. Tímto způsobem vznikla třeba před vánoci Čertovská škola nebo Mikulášská stezka. Baví mě pro své žáky připravovat různé pracovní listy, práci pro týmy, soutěže. Děti zase rády vytvářejí různé projekty. Např. ke Dni zdravé výživy jsme vyhledávali různé zdravé pokrmy a žáci potom jejich recepty kreativně ztvárnili.“

Říkala jste, že pořádáte společné výlety, mohla byste být konkrétnější?
„S dětmi také pravidelně jezdím na výlety jednodenní. Většinou je zaměřuji vždy k nějakému učivu. Děti tak vlastně prožijí výuku mimo školní lavice, poznají nějaké nové místo v okolí bydliště a užijí si volnosti. Zážitkem pro děti je také jízda autobusem, kdy si musí sami koupit jízdenku a zodpovídat si za své věci. Jelikož jsou děti zatím malé, jezdíme jen do blízkého okolí. Velmi rádi navštěvujeme malé muzeum v blízkém Krumvíři. Zde se děti seznamují s tím, jak žili jejich prarodiče. Pro dětské kolektivy je zde velmi pěkné zázemí. Na tyto výlety do okolí spojené s výukou jsem se připravila již na vysoké škole. Napsala jsem na toto téma svou diplomovou práci. Myslím si, že zvláště děti na 1. stupni by se měly seznamovat v rámci prvouky a vlastivědy hlavně s okolím svého bydliště a blízkými vesnicemi či městy.“

Zkusila jste také někdy s dětmi vyrazit pryč na více dní?
„Ano, jezdíme na zimní školy v přírodě, kdy s dětmi vyrážím na týdenní pobyt za sněhem na Vysočinu. Zde jsem pro ně přes den paní učitelkou a lyžařskou instruktorkou a večer potom kamarádkou a v mnohých případech i náhradní maminkou. V létě jsme se taky společně užili na letním táboře. Není mi líto obětovat svůj volný čas, protože takto poznám děti nejlépe. Zjistím, ve kterých činnostech jsou silní a naopak, kde mají své slabé stránky. Děti zase naopak poznají mě. Zjistí, kdy mohou vystrčit růžky a kdy je třeba v tichosti naslouchat. Ve škole se nám potom lépe spolupracuje.“

Říkáte, že náměty často čerpáte z internetových portálů. Co tedy říkáte na vznik našeho magazínu?
„Když jsem se dozvěděla o nápadu vzniku internetového časopisu pro nás, pro „prvostupňačky“, hned jsem zajásala. Vidím v něm samozřejmě nejen spoustu článků potřebných pro náš pedagogický růst, ale také jistě plno nápadů do výuky. Určitě nejsem sama, kdo by se o ty své nápady s ostatními podělil. O tom, že tento on-line měsíčník bude skvělý, vůbec nepochybuji. Znám totiž osobně jednu ze spoluzakladatelek. S Magdičkou Hudcovou jsem se seznámila při svém studiu na pedagogické fakultě a už tehdy jsem se přesvědčila, že je to skvělá žena a po ukončení studia z ní bude bezvadná paní učitelka. A nyní svým nápadem na založení tohoto časopisu mě přesvědčila, že bude také dobrou kolegyní. Proč? Protože i když je právě na mateřské dovolené a pečuje o dva krásné syny, myslí na nás a chce být své profesi prospěšná.“


Paní Dáša se cítí spokojeně, když je obklopena svými žáky

Každého, kdo se u nás zastaví na kafíčko prosíme o typ na nějaký dobrý moučník nebo buchtu, kterou by si naši čtenáři mohli upéct a zpříjemnit si tak chvíle ve sborovně. Jaký moučník byste našim čtenářům doporučila?
„Mám ráda všechno, co je sladké ;) Ale moc mi chutnala chutnala buchta, kterou pro naši třídu upekla jedna z mých moudrých soviček. Bezva holka a kamarádka s čistou dušičkou připravenou vždy pomoci.“


Liduška, která Buchtu z misky upekla pro svoji třídu


Paní Dáša doporučila:

Buchta z misky

4 lžíce hladké mouky
1/2 prášku do pečiva
4 lžíce moučkového cukru
2 lžíce Granka
1 vejce
3 lžíce oleje
3 lžíce mléka

Vše se promíchá. Misku (může být i půl litrový hrnek) vytřeme olejem, vysypeme hrubou moukou a vlijeme tam těsto. Na mikrovlnce nastavíme nejvyšší teplotu (většinou 700 W) a „pečeme“ 3 a 1/2 minuty.

Dále záleží na Vás, zda ji prokrojíte a namažete krémem či marmeládou, zda dáte nějakou polevu, nebo jen tak pocukrujete.

Tento a další recepty naleznete v rubrice Buchta do sborovny

Děkujeme paní Dáši, že si udělala čas na nás a naše čtenáře a přejeme jí mnoho radostí se svými žáky.

Share This: