Měsíčník (nejen) pro učitele 1. stupně ZŠ. Vychází vždy 5. den v měsíci. !!UPOZORNĚNÍ !! - v červenci a srpnu magazín NEVYCHÁZÍ

Na kafíčko s … autorkami společenské hry Evropa hrou Kateřinou Loukotovou a Martinou Bubákovou

Evropa hrou_hraci deska

Tentokrát jsme si u kávičky popovídali s autorkami společenské deskové hry Evropa hrou Kateřinou Loukotovou a Martinou Bubákovou. Zajímalo nás, jak se pouhý nápad vytvořit deskovou hru postupně měnil v realitu. Co vše za vydáním úspěšné deskové hry stálo?

Proč deskovka?
Katka: Chtěla jsem vytvořit něco, co bude moje a na co budu hrdá. Vždy jsem ráda hrála společenské hry a na rodičovské dovolené jsem měla čas a hlavně chuť se nějak realizovat. S Martinou jsme pravidla vymyslely během 1 večera a už tehdy jsme věřily, že hra může být úspěšná.

Martina: Mojí podmínkou bylo, aby byla hra didaktická. Jsem vystudovaná učitelka I. stupně základní školy a vždy jsem chtěla učit jinak. Hravě, zábavně. Toužila jsem, aby děti při učení se mnou ani nepoznaly, že se opravdu učí. Do mé učitelské kariéry však vstoupila má největší záliba – grafika. Z mého původního koníčku se tak nějak nenápadně stala práce, které jsem se rozhodla věnovat naplno. Grafikou se živím již více než 10 let, ale někde uvnitř ve mně pořád hlodá mé učitelské já. Vydáním hry jsem tak vlastně mohla zkombinovat svou současnou práci s tím, co jsem kvůli ní musela opustit :).

Co bylo na hře nejtěžší?
Katka: Asi vymyslet otázky. V Evropě hrou se propojuje mapa a konkrétní město na mapě. Každá otázka tak musí nějakým způsobem souviset s místem na mapě. Vymyslet 5 otázek pro Paříž nebo Londýn, to bylo snadné. Problém nastal v okamžiku, kdy jsem začala hledat informace k východu Evropy – např. k balkánským státům. Tyto státy jsou relativně nové a málokdo má v povědomí jejich zvyky či památky. Takže jsem se snažila dohledat něco, co souvisí s Balkánem a současně je to zajímavé. Jako třeba nově objevené pyramidy v Bosně a Hercegovině, nebo že v Kosovu se platí eurem (ačkoliv tato země není členem Evropské unie).

Martina: Někdy jsem si připadala jako u ping-pongového stolu. Katka mi poslala nějakou otázku, která se jí líbila. Mě přišla buď těžká, nudná nebo nezajímavá. Hlavní myšlenkou hry je to, že náročnost hry je nastavitelná a hra je koncipována jako multigenerační. Pokud bychom volily pouze obtížné otázky, odradíme děti. Sebereme jim možnost vyhrávat. Pokud zase vytvoříme hru příliš snadnou, znudíme dospělé. Budou ji hrát pouze kvůli dětem, ale pak to pro ně nebude zábava a tím ani zábava pro děti. Motivace je podle mě při učení to nejdůležitější. Obecně platí, že nejefektivněji se učíme ve chvíli, kdy se něco prostě naučit potřebujeme. Ve hře toužíme vyhrávat, a to nás motivuje k tomu pátrat a přemýšlet o věcech, které bychom v normální situaci ani neměli potřebu řešit. Pro mě bylo tedy stěžejní a nejtěžší sestavit otázky tak, aby byly výzvou napříč generacemi. Aby se při hře, na pozadí strategického souboje hráčů při cestě napříč Evropou, učili děti i dospělí. Takže jsme si jednotlivé návrhy otázek „smečovaly“ tak dlouho, až z toho vznikla pro obě dvě správná verze.

Jak dlouho trvalo, než jste hru vydaly?
Katka: Celou hru jsme vytvářely asi 8 měsíců. Po celou dobu jsme pilovaly pravidla hry, testovaly je, pracovaly na otázkách, vytvářely grafiku a vše několikrát znovu a znovu kontrolovaly. Chtěly jsme, aby všechno, co je na mapě, bylo maximálně reálné – včetně vyznačených silnic, letišť a trajektů.

Bylo obtížné hru vydat?
Katka: Rozhodly jsme se, že si hru kompletně vytvoříme samy – se vším všudy, za použití vlastních finančních zdrojů. Hledaly jsme tedy tiskárnu, která by nám hru vytiskla v malém nákladu (na tisk hry v tisících kusech jsme bohužel neměly) a samozřejmě za rozumnou cenu. Zisk z prvního nákladu hry jsme použily na tisk většího nákladu, a další zisk jsme zase hned investovaly do rozšíření hry – Evropa hrou Dějiny.

Martina: Vlastně úplně první verzi hry jsme nechávaly dělat v nákladu jen 25 ks. Chtěly jsme hru otestovat na vánočním trhu. Hrací deska byla tehdy rozdělená na 2 části (dnes je to jeden kus) a velkým problémem byla krabice. V takto malém nákladu nám ji nikdo nechtěl vytisknout za rozumnou cenu. Tak jsme koupily 25 kašírovaných krabic, které jsme pak ručně ubrouskovou metodou zdobily naší mapou. Jen příprava krabic nám trvala celý den ;).

Katka: A na vánočním trhu jsme pak vše prodaly ;). Lidem se hra líbila a tehdy jsme se rozhodly, že do toho půjdeme naplno.

Máte v plánu vydat další hru? Nabízí se Asie hrou, Afrika hrou…
Katka: Samozřejmě! Hráči Evropy hrou se nás často ptali, jestli bychom na obdobném principu nevymyslely ČESKO HROU. Zájem o další verzi hry založené na našich pravidlech nás utvrdil v tom, že pravidla fungují, a hra se líbí. Takže dnes už můžeme s radostí prozradit, že jsme právě dokončily ČESKO HROU. Pravidla jsou v podstatě obdobná, jen trochu přizpůsobená naší zemi.

Martina: ČESKO HROU je propracovanější. Hrací deska je oboustranná, na její druhé straně je tréninková verze hry (slepá mapa, na níž je místo jména města vyznačeno něco, co je pro dané město charakteristické). Mimo herní účely má herní deska tedy i své didaktické využití. Je skvělá pro nácvik znalosti slepé mapy, pro skupinovou práci při vyučování. Každá karta města má na jedné straně obrázek s textem, který toto dané město charakterizuje. Vymyslely jsme také jednotný systém otázek, který spojuje všechny karty.

Katka: ČESKO HROU chceme vydat hned ve větším nákladu. A proto jsme spustily kampaň na crowdfundigovém webu HITHIT na adrese https://www.hithit.com/cs/project/3639/cesko-hrou ve které může každý ČESKO HROU podpořit. Vítáme jakoukoliv podporu – od jejího šíření (úspěch této kampaně je závislý na neustálém šíření informace o ní) až po zakoupení ČESKA HROU v předprodeji ;).

Katce i Martině moc děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších pracovních i životních úspěchů. Třeba se zase jednou setkáme při rozhovoru o tvorbě nějaké další deskové hry.

Share This: