Měsíčník (nejen) pro učitele 1. stupně ZŠ. Vychází vždy 5. den v měsíci. !!UPOZORNĚNÍ !! - v červenci a srpnu magazín NEVYCHÁZÍ

Na kafíčko s … Janou Frankovou

microphone-2316268_640

Tentokrát jsme si popovídali se spolumajitelkou vydavatelství ALCA paní Janou Frankovou, která se po úspěchu titulu Můj cestovní deník (o němž si můžete přečíst v článku Tip na publikaci: Můj cestovní deník) rozhodla uvést na trh také Můj školní blog(o němž si můžete přečíst v článku Chcete, aby si žáci vedli školní kroniky? Vyzkoušejte Můj školní blog). Celý projekt vznikal spontánně za supervize zkušené učitelky. Tím bylo zaručeno, že Školní blog je navázán i na školní osnovy a může být radostí dětem a pomocí učitelům. Nápadů na projekty pro děti je mnoho, tak se necháme překvapit jaký bude další výtvor. Co vše za vydáním úspěšných titulů stálo a jaké má paní Jana plány do budoucna?

Proč zrovna cestovní deník?
Cestovní deník vyplývá logicky z náplně práce cestovní kanceláře. Když chci zachytit nějaké hezké momenty, tak dělám co? Fotím a píšu si poznámky. Před dvěma lety si kolegyně připravovala cestu pro sebe a rodinu do Kanady a chtěla své dceři koupit deník, který nikde nenašla v podobě, která by se jí zamlouvala. Tak si ho doma začala vyrábět. A nápad byl na světě.

Bylo jednoduché nápad přetvořit v realitu?
Nápad je věc jedna a pokud se nerealizuje, tak není o čem mluvit. Nápad jsme vzali pěkně z gruntu a inspirovali se u nejlepších možných variant ve světě. Chtěli jsme opravdu vytvořit něco, co dává smysl a je silně nadčasové a užitečné a jednoduché k použití. A samozřejmě krásné. Takže dokonalost všemi směry.

Potkali Vás při jeho tvorbě nějaká úskalí?
O úskalích se nedá ani mluvit, byla to spíš cesta. A zajímavá cesta, která nám mnohé ukázala a naučila. Dobré i to ne zcela přijatelné. Největší výzvou bylo najít ilustrátora, který by oslovil i tu skupinu mladších dětí, tak ty starší s již vyhraněnějším názorem.
Další výzvou bylo dostat deníky do povědomí dětí a rodičů. Dnes již můžu říct, že deníky mají úspěch, protože každý měsíc nám sklad ubývá a blížíme se dotisku.

Jak dlouho trvalo vydání deníku?
Na deníku jsme mentálně pracovali asi půl roku. To beru jako tu část, kdy jsme vířili nápady a zase je zavrhovali. Ta skutečná realizace trvala jeden rok, aby bylo vše podle našich představ. A nutno říct, že si stále stojíme za naší představou a dodnes jsme neobjevili nic lepšího. Ten čas a úsilí tomu věnované je na tom prostě znát.

Máte již nějakou zpětnou vazbu od dětí, které si do deníku zaznamenávaly své zážitky z cest?
Mnoho dětí si deníky vyzkoušelo a byly nadšeny. Pokud ještě k tomu mají spolupracujícího rodiče nebo prarodiče, tak výsledek je geniální a stává se ozdobou domácích knihoven. Je to věc, která nese stopy dětství našich malých milovaných v těch nejkrásnějších chvílích prázdnin, s autentickým rukopisem a obrázky. My sami jich máme už několik a jsme za ně vděční.

Jedná se o Vaše jediné dílo pro děti nebo pracujete na více projektech?
Cestovní deníky byly první počin a to hned ve dvou variantách. Dalším výtvorem, opět vzniklým za spolupráce s Barborou Botkovou je Školní blog. Skvělý výtvor pro školy a velký pomocník pro učitele.

Je to taková školní kronika, která zůstane každému dítěti doma po ukončení školního roku. Školní kroniky jinak zůstávají opuštěné ve školách, tak tady z toho mají prospěch všichni.

Co bylo při Vaší práci největším hnacím motorem?
Vytvářet cokoli nového je vždy ohromná motivace. A tady jsme měli před očima tu dětskou radost při zápiscích a dojaté rodiče, kteří jimi listují po mnoha letech, když už jsou jejich děti mimo domov. To byla naše vize.

Co byste vzkázala našim čtenářům?
Věnujte společně prožitý čas svým dětem nejen při tvorbě deníků. Duchem přítomný rodič spolu s moudrým učitelem je výhra pro budoucnost všech dětí…

Share This: