Měsíčník (nejen) pro učitele 1. stupně ZŠ. Vychází vždy 5. den v měsíci. !!UPOZORNĚNÍ !! - v červenci a srpnu magazín NEVYCHÁZÍ

Nová škola – žádné zvonění a důraz na individualitu

zapis_do_skoly

Nová základní škola se otevře od září 2016 v Mladé Boleslavi. V prvním
roce působení přijímá žáky do jedné smíšené 1. až 3. třídy. Jedná se o první soukromou školu
v tomto městě, která je registrovaná MŠMT. Výuka je koncipována jinak než v běžných
základních školách. Důraz se klade na individualitu žáků, místo známkování se používá slovní hodnocení. „Výuka probíhá dle školního vzdělávacího programu vycházejícího z filozofie Marie Montessori a schváleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR,“ uvedla ředitelka školy Jaroslava Tauchmanová s tím, že každý pracuje svým vlastním tempem a zdolává úkoly různé obtížnosti. Díky tomu se rychleji postupující děti nenudí a pomalejší nejsou stresovány. Ve škole nezvoní a není klasická výuka po 45 minutách. Místo toho jsou dva dopolední bloky po 1,5 hodině – ráno jazyk a matematika, dopoledne takzvaná kosmická výuka. „Jedná se o propojení všech vyučovacích předmětů. Děti zkoumají, čtou, píšou, počítají, sestavují příběhy, vymýšlejí básničky, kreslí, zpívají, poslouchají hudbu, cvičí,“ vysvětlila ředitelka. Na každých 10-12 žáků ve škole připadne jeden pedagog. Škola v září přivítá své žáky v pronajatých prostorách. V plánu je ale postavit vlastní budovu v obci Bradlec. „Na novém místě bude i druhý stupeň školy, který naváže na první, a otevřen bude nejpozději ve školním roce 2019/2020,“ přiblížil zřizovatel školy Pavel Janeček.

Ředitelce školy Mgr. Jaroslavě Tauchmanové jsme položili pár otázek:

Jaká byla Vaše cesta od klasického školství k Montessori pedagogice?

Když se podívám zpátky, byla to naprosto přirozená cesta. Aniž bych si to tenkrát nějak více uvědomovala, nejvíce mě ovlivnila Střední pedagogická škola v Prachaticích. Samotný přístup pedagogů k nám studentům bylo něco, co jsem do té doby nezažila. Bylo to místo, kde jsem během 4 let pochopila, že k žákům ať už na SŠ, ZŠ, MŠ je možné chovat se s respektem. Brát je takové, jací jsou, neponižovat, neukazovat sílu autority, ale dát každému prostor k objevení sebe sama a svých předností. Při studiu VŠ jsem naopak viděla to, jak určitě učit a jednat se žáky nechci. V klasickém školství jsem působila 7 let. Zpočátku to byl velký boj se systémem, vedením a kolegy. Ale když okolí pochopilo, že vzdělávání dětí může probíhat jiným způsobem, respektovali to. Tehdy jsem neměla přesné znalosti o Montessori pedagogice – na škole nás učili pouze to, že to je pedagogika orientovaná na dítě, nic víc. Ale pochopila jsem, že každé dítě je jiné. Třídu jsem měla uzpůsobenou potřebám dětí, ne potřebám pedagogů. Pomalejším jsem dávala prostor a čas, rychlejším nabízela nové věci. Snažila jsem se přijít na metody, jak slabším dětem vysvětlit pro ně nepochopitelné. Nechávala jsem pracovat děti na chodbách, snažila je nasměrovat k přemýšlení o problémech, a aby si na řešení dokázaly přijít samy. Nebylo pro mne větší radosti, než když každý den ráno přicházely do školy nadšené děti. K většímu seznámení s Montessori pedagogikou jako takovou jsem přišla až s narozením svých vlastních dětí. V tu chvíli se dílky skládačky pospojovaly a já se o pedagogiku začala zajímat mnohem více. Sháněla jsem si literaturu, navštěvovala jednotlivé kurzy se zaměřením na věk, nebo různé oblasti (matematika, jazyk …), jezdila na náslechy do již fungujících zařízení. A po absolvování diplomového kurzu moderní pedagogiky v Německu bylo jasné, že návrat do klasického školství je pro mne nemožný.

V čem vidíte největší přínos Montessori pedagogiky pro děti?

Tady bych použila citát Marie Montessori: “Před našimi zraky se tvořil nový obraz – nebyl to obraz školy nebo výchovy. Byl to člověk, kdo před námi vznikal… Proto jsem přesvědčena, že každá forma výchovy se musí zakládat na rozvoji lidské osobnosti. Člověk sám by se měl stát středobodem naší výchovy… Dítě se nám ukáže jako největší a nejnadějnější zázrak přírody. Takto nebudeme mít před sebou dítě, jež je považováno za slabou bytost, za prázdnou nádobu, která se musí napěchovat našim věděním, ale ono se před námi ukáže v celé jeho důstojnosti, tím v něm spatříme tvůrce naší inteligence, bytost, jež pod vedením svého vnitřního učitele pracuje naplněno radostí a štěstím neúnavně podle jasně daného programu na tvorbě tohoto zázraku přírody, na rozvoji člověka. My učitelé můžeme tomuto již hotovému dílu jen napomoci. Pak se staneme svědky vývoje lidské duše – vzniku nového člověka, jenž již není obětí dění, ale je díky svému jasnému náhledu schopen zvládnout a formovat budoucnost lidské společnosti.”

Na co se v nové škole nejvíc těšíte?

Údiv a úžas = učení. Není žádná legrace zaujmout školní dítě. Děti potřebují jistou porci vjemů a zážitků týkajících se nových znalostí. Takové věci jim velmi usnadňují růst. Proto se budu snažit být opravdu působivá. Třída nebude obsahovat odpovědi na všechny otázky, které si děti pokládají. Těším se na zkoumání za hranicemi třídy. Plánuji vyrážení za dobrodružstvím, setkávání s odborníky, exkurze… Výpravy umožňují setkávání s realitou, vhled do společenského uspořádání a fungování. Bude to opravdové. Život není simulace, a pokud dětem dáme možnost vážně pracovat, můžeme ve škole vypnout zvonění, protože taková práce zvoněním nekončí.

Paní ředitelka Mgr. Jaroslava Tauchmanová

Autorka článku:Eva Jarošová Kučerová

Share This:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>